Za sebe chválím vynikající muziku Ennia Morricona.Velice zajímavá se mi zdá myšlenka, kdy Gyuri na konci filmu odchází po osvobození budapešťskou ulicí kamsi k novému životu a říká: " dokonce i tam, vedle těch komínů, bylo v přestávkách mezi trýzněmi cosi, co se podobalo štěstí. Všichni se mě ptají jen na utrpení, na „hrůzy“: zatímco pro mě je snad právě tato zkušenost tou nejpodstatnější. Ano, o tom bych jim měl vyprávět příště, až se mě budou ptát. O štěstí v koncentračních táborech. Pokud se ovšem zeptají. A pokud na to já sám nezapomenu.“
Zdá se mi, že ve většině filmů a knih, které jsem o tomto tématu viděl a četl, se spíše všelijak interpretuje utrpení, zloba, příkoří, změna lidské psychiky. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by se na prožité hrůzy pohlíželo z hlediska osobního štěstí, které se stává celoživotní hodnotou, pokud ho v životě- i tom sebetruchlivějším, dokážeme rozpoznat, porozumět mu a nezapomenout ho.
V jedné ze scén, je Gyuri po osvobození koncentračního tábora jedním z amerických důstojníků varován, aby se domů do Maďarska nevracel. Odjeď do Švýcarska, na západ, začni nový život. Gyuri neuposlechne, válku jsme přece vyhráli, vracím se domů, k rodině, do rodného města. Nastává nové zklamání, nikdo jej kromě vlastních židovských soukmenovců nevítá, ba naopak, dveře jeho bývalého bytu jsou mu přibouchnuty před nosem. Začíná nová realita, realita Dity Saxové z knihy Arnošta Lustiga. Realita, o níž se málo mluví a mělo by se, totiž realita toho, že Ti, kteří přežili holocaust, byli nevítanými hosty, mezi vítězi, kteří již zabavili kdysi německý majetek, který byl Němci zabavený židovským rodinám. A Češi v tomhle nebyli jiní. Doporučuji podívat se na snímek
HOLOCAUST III – ZA HRADBOU GHETT
Milan Maryška, Petr Jančárek / 2005
Milan Maryška, Petr Jančárek / 2005
Film ukazuje poválečné osudy českých židů.
Žádné komentáře:
Okomentovat