čtvrtek 18. března 2010

Filmový festival Jeden svet
Navštívil jsem dva filmy, Tibet zpívá proto, že se o Tibet a věci s ním spojené zajímám již delší dobu, ale také jsem si myslel, že bude bavit i Markétku, která chodí do sboru. Kromě toho, že jsme měli lístek do jedenácté řady a v divadélku Jonáš je řad pouze 10, se nic extra nedělo, jen zpočátku před projekcí byl trochu zmatek a během projekce více než trochu nedýchatelno. Na mysl se mi vkrádaly verše: " ..dokud se zpívá, ještě se neumřelo." A asi tak je to s tím Tibetem také, čínský pop je úděsný, z tlampačů se linoucí zpěvy o velkém MAovi a Matce Číně musí Tibeťanům drásat nervy. Myslím si, že co se písní týká jsme na tom ale dosti podobně, naše lidové písničky se krčí někde v koutku a jsou válcovány hudebním megaprůmyslem. Rozdíl je v tom, že nikdo u nás zpívat lidové písničky nezakazuje.

Tibet zpívá                        

Tibet in Song
Ngawang Choephel / USA / 2009 / 82 min.
V létě roku 1995 se tibetský muzikolog Ngawang Choephel vydal do své vlasti, odkud jako dítě utekl s matkou do Indie. Vyzbrojen malou kamerou se pokusil zdokumentovat, v jaké míře se Tibeťanům v okupované zemi daří uchovávat si svou bohatou hudební tradici. S hrůzou zjišťuje, že ve Lhase zní z každého obchodu, baru nebo pouličního tlampače čínská pop-music a že většina mladých Tibeťanů jí dává přednost před tradičními tibetskými písněmi. Ty se mu podaří zaslechnout až na venkově. Během zaznamenávání lidových písní je ale zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen k osmnácti letům vězení. V práci na svém strhujícím a velmi osobním dokumentu plném unikátních archivních i současných záběrů z okupovaného Tibetu pokračuje Choephel po šesti a půl letech, kdy je po tlaku mezinárodních kampaní i americké vlády konečně propuštěn. Emocemi nabitý snímek zaznamenává i nepokoje ve Lhase z března 2008 a jejich brutální potlačení či výpovědi mladých Tibeťanek o mučení v čínských věznicích. Naplno odkrývá skutečnou podobu čínské okupační politiky v Tibetu. Na loňském festivalu v Sundance získal film Cenu poroty v kategorii dokumentů.

filmový trailer 



Na druhý film jsem šel, protože jsem byl zvědavý na vítěze a protože jsem v soutěži na facebooku vyhrál jeden lístek, měl jsem dnes odpoledne učiněné filmové hody.

Nepřátelé národa

Enemies of the People
Rob Lemkin, Thet Sambath / UK, Cambodia / 2009 / 94 min.
Už více než deset let tráví kambodž­ský novinář Thet Sambath volné víkendy prací na svém projektu v odlehlých vesnických provinciích. Výsledkem jeho mravenčí práce jsou desítky rozhovorů s lidmi, kteří se přímo podíleli na vraždění za vlády Rudých Khmerů. Jak a hlavně proč zde bylo během tak krátké doby brutálně pozabíjeno přes dva miliony lidí? Odpověď na tuto otázku se Thet Sambath snaží získat nejen od bývalých řadových vojáků slepě vykonávajících rozkazy svých nadřízených, ale hlavně od Nuona Chea, pravé ruky samotného Pol Pota. Roky trvalo, než se mu podařilo získat důvěru tohoto starého muže, který i dnes odmítá osobní odpovědnost za spáchané zločiny. K získání Cheovy důvěry přispěl i fakt, že mu Sambath zamlčel osud svého otce a bratra, které zabili Rudí Khmerové. Vedle výpovědí popisujících s mrazivou věcností detaily brutálního vraždění kambodžských civilistů se ve filmu, jež ve spolupráci s novinářem natočil britský dokumentarista Rob Lemkin, seznámíme i s řadou unikátních archivních záběrů a zajímavými informacemi o jednom z nejkrvavějších režimů v historii.

trailer filmu

sobota 13. března 2010

čtvrtek 11. března 2010

O študém chudentovi

Jednoho krásného dne, kdy svítíčko slunilo, zpíváci ptákali a štípy mouchaly, přišel k nám študý chudent v rozpláštěném trháku, tabaje nemáku.
Študám tě vítáku! Stolni si k sedu a uchlebuj si našeho kroje! V tom ale náš štěk zapesal, zaocasal vrcasem a cupama zanohal. Mňouka zakočkala a záprálha se na protaží. Pišť zamyšela, študý chudent se polekal, přeplotil skok, močil do skočůvky mezi žábající kváky a pelášil přes hrachovo tátoviště, div si lámy nepřehnátal a blákoty nezakalhotil.

pondělí 8. března 2010


Výlet kolem Radyně
 Nedělní odpoledne jsme si vyrazili na výlet kolem Radyně, abychom byli trochu motivováni, stáhnul jsem si do GPS nějaké cache. Počasí přenádherné, je čerstvě nasněženo, mrzne a svítí sluníčko, krásný den.
První kešku- Staroplzenecká železnice, jsme objevili hned, sněhem k ní vedla prošlapaná cesta, pár zachráněných důlních mašinek a docela fotogenických důlních vozíčků. Potom pokračujeme na Andrejšky, částečně po naučné stezce. Z místní květeny toho moc vidět není, vyjma stromů - borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb obecný (Sorbusaucuparia), smrk ztepilý (Piceaabies) a dub letní (Quercus robur), je vše  pod sněhem a mlčí a čeká na jaro, které je za dveřmi. Kešku na Medvědí skále jsme dlouho nehledali, tedy nenašli, alespoň budeme mít o důvod více se sem zase někdy podívat. Na Radyni jsem již nebyl pěkně dlouho, niikdy ne v létě, hrad je v zimě obnažený, dá se pěkně fotit. Nočnímu osvětlení hradu příliš nefandím, jelikož nespatřuji jediný rozumný důvod, proč by měl být    hrad nasvícen. Svítí se zbytečně pánubohu do oken, určitě to ruší klid lesa, zvěř nevyjímaje, a ostatně světelného smogu si užijeme ve městech dosytosti, nechápu, proč by měla svítit v noci zřícenina v lese, aby to lidem v okolních městech připadalo atraktivní? Kešku věnovanou Radyni jsme uovili také, potom tradá domů a přichystat se do divadla:)

Monty Python’s SPAMALOT

Až budu mít čas doplním.

Povídání Klub Klíč

Povídání Klub Klíč
¨No tak snad to dnes dokončím, vezmu to trochu rychleji, zbývá povídat o putování v deltě Mekongu a o výletu mezi národnostní menšiny v Sa Pa.

Ha, povedlo se, projeli jsme těch cca 400 fotek natotata a konečně jsme se dostali do cíle našeho putování po Vietnamu.

sobota 6. března 2010

W. Shakespeare- Zkrocení zlé ženy

Jde o ranou, možná úplně první Shakespearovu komedii, jejíž inspirace sahá až k antickým pramenům, ale i dobovým pseudonávodům, jak krotit panny a dívky. 
Hra je přitažlivým i podivuhodným příběhem o hledání a objevování důvěry a odevzdanosti v lásce mezi mužem a ženou – jakkoli jejich nalezení předcházejí drsné střety a nelítostné souboje rafinovaného, dravého mužství se sebevědomou ženskostí. Zchudlý šlechtic Petruccio a Kateřina, enfant terrible z významné rodiny, uzavřou – za škodolibého i úlevného přitakávání přátel a příbuzných – manželství. Petruccio tak vsadil všechny karty na to, že nezkrotnou dívku promění v oddanou, milující ženu. Aby to dokázal a Kateřinu získal, musí sám mnohé nabídnout. V tomto příběhu s dobrým koncem nechybí drsná komika ani vtip – zvláště ve scénách „krocení“ natolik ostrý a divoký, že tuto hru srovnal jeden význačný teatrolog dokonce se štvanicí na medvěda, na niž se v Shakespearově době chodilo přímo do divadla.

Hrají: Andrea Černá, Martin Stránský, Klára Kovaříková, Jan Maléř

Recenze
Plzeňské recenze


Jean Giono: Muž, který sázel stromy

Jean Giono: Muž, který sázel stromy, 1980
Přeložila Zdeňka Stavinohová, 1997
Ilustrace Helena Konstantinová, 1997
Vydáno nakladatelstvím Vyšehrad, 1997


Jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé.


Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat, co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal ve světě i viditelné stopy, ocitáme se bez nebezpečí, že se zmýlíme před člověkem výjimečného charakteru. 


Udělal tak vždycky dolík, vložil do něj žalud a potom zahrnul důlek hlínou. Sázel duby. Zeptal jsem se ho, jestli mu ten pozemek patří. Řekl, že ne. Ptal jsem se, zda ví, komu patří. Ale nevěděl. Předpokládal, že je to obecní pozemek nebo že možná patří lidem, kteří o něj nestojí. Nestaral se o to, aby poznal majitele. Pečlivě vysázel svých sto žaludů.
    Po obědě začal zase třídit žaludy. Asi jsem se tázal dost naléhavě, protože mi odpověděl. Už tři roky sázel stromy v téhle samotě. Vysázel jich sto tisíc. Dvacet tisíc se jich ujalo. Počítal s tím, že z těch dvaceti tisíc jich ještě polovinu ztratí. Postarají se o to hlodavci nebo se stane něco, co v záměrech Prozřetelnosti není možné předvídat. Zbývalo tedy deset tisíc dubů a ty porostou na místě, kde dřív nebylo vůbec nic.
    V tu chvíli mě napadlo, kolik je tomu muži asi let. Zřejmě mu bylo přes padesát. Pětapadesát, řekl mi. Jmenoval se Elzéard Bouffier. Měl kdysi v rovině statek. Tam prožil svůj život.   
    Ztratil jediného syna a potom i ženu. Uchýlil se do samoty, kde ho těšilo žít v klidu, s ovcemi a se psem. Usoudil, že kraj hyne, poněvadž je tam málo stromů. A protože nemá nějakou důležitou práci, rozhodl se dodal ještě, že tu situaci napraví.
 

Ale přeměna probíhala tak pomalu, že si lidé na ni zvykli a nevyvolávala údiv. Když lovci stoupali do odlehlých míst, kde honili zajíce nebo divočáky, dobře si všimli, že stromů je stále víc a víc, ale přičítali to přirozeným rozmarům půdy. Proto nikdo na dílo toho muže nesáhl. Kdyby to tušili, zlobilo by je to. Ale byl mimo jakékoliv podezření. Kdopak by byl ve vesnicích i v úřadech schopen představit si houževnatost, plnou nádherné ušlechtilosti.

Abychom měli o tak výjimečné povaze téměř přesnou představu, nesmíme zapomenout, že se vyvíjela v naprosté samotě. V tak velké samotě, že si ke konci života odvykl mluvit. Nebo snad to nepokládal za nutné?

Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího.

Elzéard Bouffier zemřel v roce 1947 v domově pro přestárlé.


Jean Giono: muž, který sázel stromy- úplný text knihy 

čtvrtek 4. března 2010



LUCERNA- ALOIS JIRÁSEK
DIVADLO J. K. TYLA PLZEŇ

Tak jsem setěšil na představení Havlovy hry Odcházení, ale nedočkal jsem se, zlomená noha pozměnila repertoár , a proto asi zdálo se dnes divadlo takové poloprázdné. Jiráskova Lucerna nebyla špatná, líbila se mi moderní scénografie, ocenil jsem nasvěcovací efekty, je fajn, že Jirásek stále má co nabídnout, vlastenecký patos byl potlačen a do popředí se tak dostaly spíše hrdý vzdor svobodného člověka, věrnost místu a tradicím, i zelení by si přišli na své. Ochota bránit několikaset letou lípu pro její krásu a příběhy, které se ukrývají v její koruně, je aktuální, zvláště v době posedlé touhou kácet a betonovat. Právě nadčasová, časem nepomíjející témata umožňují hře dávat nový náboj a inspiraci divákům, jakkoli klasika klasika, není to mrtvý kus.
Recenze










































Leonard Cohen- Jak zacházet s básní

Vezměte si slovo motýl. Abyste mohli to slovo užívat, není třeba nutit hlas, aby vážil méně než unci, nebo mu připínat prašná křidélka. Není třeba vymýšlet slunečný den či pole narcisů. Není nutné být zamilovaný nebo se zamilovat do motýlů. Slovo motýl není skutečný motýl. Je slovo a je motýl. Pokud zaměníte tyto dvě různosti, lidé mají právo se vám vysmát. Nedělejte z toho slova tolik. Snažíte se vzbudit dojem, že milujete motýly dokonaleji než kdokoli jiný, nebo že skutečně rozumíte jejich povaze? Slovo motýl je pouhý údaj. Není to příležitost k tomu, abyste se vznášeli, vzlétali, přátelili s květinami, symbolizovali křehkost a krásu, či jakkoli ztělesňovali motýla. Nepředvádějte slova. Nikdy nepředvádějte slova. Nikdy se nepokoušejte odlepit od země, když hovoříte o létání. Nikdy nezavírejte oči a neškubejte hlavou k rameni, když hovoříte o smrti. Neupírejte na mne zaníceně oči, když mluvíte o lásce. Pokud na mne chcete udělat dojem, když mluvíte o lásce, strčte si ruku do kapsy nebo pod šaty a hrajte si sami se sebou. Když už vás ctižádost nebo hlad po potlesku dohnaly k řečem o lásce, měli byste se naučit, jak to dělat bez zneuctění sebe či věci samé.
Jaký výraz si žádá tato doba? Tato doba si nežádá žádný výraz. Viděli jsme fotografie truchlících asijských matek. Nezajímá nás agónie vašich vyšeptalých hlasů. Nic z toho, co se ukáže na vaší tváři, nemůže soupeřit s hrůzou této doby. Ani se o to nepokoušejte. Vystavíte se jen opovržení těch, kteří cítí věci niterně. Ve filmových týdenících jsme viděli lidské bytosti v nejzazší bolesti a vyšinutí. Každý ví, že dobře jíte a že jste dokonce i placeni za to, že se postavíte na pódium. Hrajete lidem, kteří mají zkušenost s katastrofou. To by vás mělo přimět, abyste se drželi pěkně zpátky. Proneste slova, sdělte údaje, ustupte stranou. Každý ví, že máte své bolesti. Nemůžete povědět publiku všechno, co víte o lásce, v každém milostném verši, který zpíváte. Ustupte stranou a oni budou vědět, co víte vy, protože to už vědí. Nemáte je co naučit. Nejste krásnější než oni. Nejste moudřejší. Nekřičte na ně. Nesnažte se vniknout dovnitř silou. To je špatný sex. Předvádíte-li obrysy svých genitálií, tak dokažte, co slibujete. A pamatujte, že lidé ve skutečnosti nechtějí akrobaty v posteli. Co potřebujeme? Blízkost přirozeného muže, blízkost přirozené ženy. Nedomnívejte se, že jste milovaný zpěvák nebo zpěvačka s širokým a oddaným posluchačstvem sledujícím křivky vašeho života až k této chvíli. Bomby, plamenomety a všechno tohle svinstvo zničilo víc než jen stromy a vesnice. Zničilo také jeviště. Mysleli jste si, že vaše profese unikne všeobecné zkáze? Už není žádné jeviště. Už nejsou žádná světla ramp. Stojíte mezi lidmi. Tak buďte skromní. Proneste slova, sdělte údaje, ustupte stranou. Buďte přirození. Buďte ve svém vlastním pokoji. Neproducírujte se.
Tohle je vnitřní krajina. Je uvnitř. Je to soukromí. Respektujte soukromí toho materiálu. Tyhle věci byly napsány v tichosti. Odvaha té hry je vyslovit je. Kázeň té hry je neznásilňovat je. Umožněte obecenstvu, aby pocítilo, že milujete soukromí, i když žádné soukromí neexistuje. Buďte jako dobré kurvy. Báseň není slogan. Nemůže vám dělat reklamu. Nemůže vám prosadit dráždivou reputaci. Nejste muž samec. Nejste žena zabiják. Všechny tyhle žvásty o gangsterech lásky. Jste učedníci kázně. Nepředvádějte slova. Slova umírají, když je předvádíte, zvadnou a nám nezůstane nic než vaše ctižádost.
Pronášejte slova s přesností, s jakou byste kontrolovali seznam prádla z čistírny. Nerozněžňujte se nad krajkovou blůzou. Nebuďte nadržení, když říkáte kalhotky. Nemějte třesavku jen kvůli ručníku. Noční pokrývky by neměly vyvolávat zasněný výraz kolem očí. Není zapotřebí štkát do kapesníku. Ponožky tu nejsou proto, aby vám připomínaly zvláštní a daleké cesty. Je to jen vaše prádlo. Jsou to jen vaše šaty. Nenakukujte skrze ně. Prostě je noste.
Báseň není nic jiného než informace. Je to ústava vaší vnitřní země. Když ji deklamujete a nafukujete se vznešenými záměry, nejste o nic lepší než ti politici, kterými opovrhujete. Jste prostě někdo, kdo mává praporem a tím nejlacinějším způsobem se odvolává na jakési emocionální vlastenectví. Myslete na slova jako vědci, ne jako umělci. Slova předávají zprávu. Mluvíte před shromážděním Klubu badatelů nebo před Národní zeměpisnou společností. Tihle lidé vědí o všech nebezpečích horolezectví. Poctívají vás tím, že to berou jako samozřejmost. Když jim v tom namáčíte čumák, chápou to jako urážku své pohostinnosti. Povězte jim o výšce té hory, o výstroji a výzbroji, určete přesně povrch a čas, který jste potřebovali k dobytí vrcholu. Nezpracovávejte své publikum, aby lapalo po dechu a vzdychalo. Pokud jste hodni jejich vzdechů, pak ne svým vlastním oceněním té události, nýbrž tím, jak ji hodnotí oni. Bude to věc téhle statistiky, a ne vašeho rozechvělého hlasu nebo gestikulujících rukou. Bude to v souhrnu dat a v tichém způsobu vaší prezentace.
Vyhněte se okázalosti. Nebojte se ukázat svou slabost. Nestyďte se za svou únavu. Vypadáte dobře, když jste unavení. Vypadáte, jako byste mohli pokračovat donekonečna. A teď mi padněte do náručí. Jste obrazem mé krásy.

středa 3. března 2010

obr - transtrabant3M klub Plzeň 

3.3.2010  18:00  TRABANTEM  NAPŘÍČ  AFRIKOU

obr - transtrabant2Expedice Trabantem napříč Afrikou si vzala za cíl vydat se ve stopách Františka Vladimíra Foita a Jiřího Bauma, prvních Čechů, kteří v roce 1931 automobilem dojeli z Čech do Kapského Města. Snahou cestovatelů bylo vyzkoušet si i dnes pocity dobrodruhů, kteří se v jednoduchých a nevýkonných vozech s jednou poháněnou nápravou vydali na dalekou cestu. Legendární dvoutaktní dvouválcové vozy trabant z produkce socialistické NDR měly pouze nejnutnější úpravy pro překonávání extrémních podmínek afrického kontinentu, například ochranu proti proražení výfuku, filtry proti písku či nové motory. 
Expedice Trabantem napříč Afrikou se vydala na cestu dne 6.9.2009 a po zdolání vzdálenosti 19 201 kilometrů ke Střelkovému mysu v Jihoafrické republice, nejjižnějšímu místu v Africe, se vrátila 4.12.2009 zpět do Prahy. O zážitcích z této nevšední cesty povypráví a povídání svými  fotografiemi doprovodí  účastníci výpravy. 

Československo jako technologická velmoc nabízela cestovatelům milujícím ozubená kolečka skvělé příležitosti, takže všechny výpravy využívaly domácí stroje. Z našeho pohledu je zajímavé, že až na jednu výjimku žádné z aut nemělo výkon větší než 25 koní, my jich máme celých šestadvacet.

1931 - F. V. Foit a J. Baum s Tatrou 12 (14 k) napříč Afrikou ze severu na jih. (J. Baum v roce 1933 kolem světa a v roce 1938 do Afriky, oboje s nákladní Tatrou 72)
1933 - manželé Elstnerovi (+ další dvě posádky) severní Afrika s Aerem 662 (18 k), 14 000 km
1934 - sedm studentů, Praha-Kalkata, nové lidové vozy Škoda Popular (23 k), 14 800 km
1936 - manželé Elstnerovi se Škodou Popular (23 k), USA a Mexiko, 25 000 km
1936
- J. B. Procházka a J. Kubias, kolem světa za 100 dnů východním směrem s ojetou Škodou Rapid (30 k) (měla najeto 60 000 km). Za 98 dnů jsou zpět, komise Autoklubu dosvědčila, že plomby na motoru zůstaly neporušené
1936 - manželé Škulinovi se Škodou Popular (23 k), z Dakaru napříč Afrikou na Madagaskar, pak na jih do Johannesburgu a odtud napříč na sever do Egypta, 52 000 km.
1947 - manželé Elstnerovi se synem jihozápadní Afrika s Aerem Minor (20 k), sprint k rovníku a zpátky, 13 110 km
1947 - Hanzelka a Zikmund s Tatrou 87 o úctyhodném výkonu 75 k vyrážejí na svoji první cestu. Doba malých aut pomalu končí, velké cesty zůstávají.
.
 http://afrika.transtrabant.cz/
        



Happening - Manifest jara

Jarní happening pro otužilé občany

Dosud jsem si myslel, že první, co na jaře rozkvétá, jsou jarní květiny. Letos jsem zjistil, že je tomu jinak. S prvním táním ledu ze sněhu začaly vykukovat rozmanité hnědé květy psích exkrementů, které po dlouhé době pěkná zima zakonzervovala ve sněhu a ledu. Inu začal roztávat archiv lidské blbosti. Rozhodl jsem se ke gestu občanského vzdoru. Přidejte se.
Podmínky: Vyhledejte plácek se psími exkrementy, pořiďte si jakoukoli jarní květinu. První jarní den 21. března u konkrétního exkrementu zasaďte květinu a k ní přitlučte tyčku s Vašim občanským poselstvím. Nadepište Manifest jara
a dále napište vlastní sdělení. Já osobně píšu něco ve smyslu MÉNĚ HOVEN, VÍCE KVĚTIN A VÚNÍ

úterý 2. března 2010

Roald Dahl- Můj strýček Oswald


Kniha byla po vydání v r.  1979 rychle úspěšná, Oswald je smilník a milý darebák, který se chopí příležitosti a začne podnikat. Náhodou se přichomýtne na jedné párty v Anglii k vyprávění majora Grouta, které mu navždy změní život. Major vypráví o zázračných účincích prášku vyráběného ze súdánského brouka puchýřníka- cantharidin sudanii. Prášek funguje jako afrodisiakum a jeho účinky na povzbuzení lidské sexuality jsou nevídané.
Oswald uchopí nápad za pačesy a jelikož miluje ženy, víno a lidskou sexualitu vůbec, odjíždí do Súdánu a kupuje nevídané množství prášku, jehož účinky na sobě s vynikajícím výsledkem vyzkouší.ědomí vyšších vrstev, jde to překvapivě lehce a rychle. Oswald se vrátí do Francie a snaží se uvést účinky prášku v obecné povědomí vyšších vrstev, jde to překvapivě lehce a rychle. Ale Oswaldovi to nestačí. Chce si vydělat rovnou milion liber, aby si zbytek života mohl užívat luxusu, a tak – zpět v rodné Anglii – zkombinuje svůj „vynález“ s objevem svého profesora Woresleye, který dokáže uchovávat lidské sperma. Najme oslňující aneodolatelnou Yasmin Howcomely, která se stává návnadou pro vybrané kvalitní samce a odběratelkou, zlodějkou jejich spermatu.  Do archivu spermabanky přibývají postupně takřka všechny evropské korunované hlavy- král Albert Belgie, král Boris- Bulharsko, král Christian Dánsko, král Alexandr- Řecko, král Viktor Emanuel- Itálie, král Haakon- Norsko, král Ferdinand- Rumunsko, král Alfonso- Španělsko, král Gustav- Švédsko, král Petr- Jugoslávie, ale také Albert Einstein, Sigmund Freud, James Joyce, Rudyard Kipling, Claude Monet, Giacomo Puccini, Sergej Rachmaninov či George Bernard Shaw. Každý se miluje jinak a každý je různě zneužit- využit. Prodej kvalitního spermatu dámám za tučný peníz ovšem Oswaldovi nevydělá. Když už jsou " realizovány" všechny odběry, je Oswald podveden a profesor Woresley s Yasmin bere roha, Oswaldovi zbývají oči pro pláč a drobný vzorek ejakulátu s mrtvými spermiemi.

"Pokud máte o něco zájem, ať už je to cokoli, je třeba do toho jít naplno. Popadnout to oběma rukama, sevřít, oblíbit si to a především si to vášnivě zamilovat. Ne vlažně. Ani ne vřele. Jedině vášnivě, žhoucí vášní."

"Co byste s nimi dělal?"  
"Prodal, samozřejmě."
"Komu?"
"Ženám, velmi bohatým ženám, které by chtěly mít dítě s nějakým z největších géniů všech dob."
"Počkejte chvíli , Corneille. Ženy, ať bohaté či chudé, se přece nenechají inseminovat semenem někoho cizího, kdo už je dlouho po smrti, j en proto, že to byl génius."
"To si myslíte vy. Poslyšte, můžete zajít na jakýkoli koncert Beethovenaa zaručuji vám, že tam najdete půltuctu žen, které by daly snad cokoli za to, aby měly dítě s tímto velikánem."

Jakkoli to mohlo být na počátku 70. let minulého století lehce dráždivé humorné téma, je dnes otázka, do jaké míry je tato literární nadsázka dnes již v určitých konturách běžně realizovanou praxí. Doba, kdy si dámy  budou ve specializovaných institutech vybírat kvalitní sperma dle vybraných parametrů se blíží...nebo ne? 

oficiální stránky autora
o autorovi