úterý 31. května 2011

Henry David Thoreau: Občanská neposlušnost

        Nejlepší je taková vláda, která vládne nejméně.

        Vláda je přinejlepším jenom účelovým opatřením, přičemž se u mnohých vlád těžko hledá jejich účel a všem vládám se stane, že jsou bezúčelnými alespoň někdy.

        Trvalá armáda je jenom prodlouženou rukou trvalé vlády. A vláda sama o sobě pouhý to způsob, který si lid zvolil k uplatňování své vůle, je stejně jako armáda ohrožena korupcí a zneužitím ještě před tím, než dostane lid možnost jejím prostřednictvím cokoli ovlivnit.- odkaz na válku v Mexiku- dílo hrstky lidí, kteří použili vládu jako nástroje svých zájmů, jelikož lid by k válečnému řešení nedal souhlas.

        Vlády jsou důkazem toho, jak úspěšně může být člověk podveden nebo donucen podvádět své bližní ku prospěchu těchto vlád. 

        Vláda není zárukou svobody v této zemi (USA). Vláda neosídluje západ, vláda nedává vzdělání. Všeho bylo dosaženo jenom díky povaze, která je vlastní americkému lidu, a bylo by dosaženo ještě více, kdyby vláda nekladla překážky, protože vláda je jenom účelové opatřeníkteré by mělo lidem umožnit jeden druhého být…ale jak už jsem řekl, když jde o skutečný prospěch, vlády nejčastěji zapomínají na ty, ku prospěchu kterých byly vytvořeny.

        Obchod a řemesla si musely vytvořit vlastnosti indické gumy, jinak by nikdy nemohly uspět, i přes překážky, které jim zákonodárci neustále kladou pod nohy.

        Praktický důvod pro to, že je to vždycky většina, která vládne, není v tom, že by mohla být většina blíže pravdě, ani že by to bylo nejspravedlivější vůči menšinám, ale v tom, že většina je fyzicky nejsilnější. Vláda, ve které za všech okolností vládne většina, není založena na spravedlnosti, jak ji chápou lidé. Cožpak nemůže být vytvořena vláda, ve které o dobru a zlu nerozhoduje většina, ale svědomí?

        Myslím, že nejprve musíme býti lidmi, potom teprve občany. Zdaleka není tak žádoucí rozvíjet úctu k zákonu, jako je žádoucí rozvíjet úctu k pravdě. Jediná povinnost, kterou mám právo přijmout, je v každé chvíli činit to, co považuji za správné. Bylo řečeno, že kolektiv nemá svědomí, ale kolektiv uvědomělých lidí je kolektiv se svědomím.

        Žádný zákon nikdy neučinil lid více spravedlivým a dvojnásobně to platí o úctě k zákonu.

        Mnoho mužů slouží státu ne jako lidé, ale jako stroje. Oni tvoří armádu, zálohy…ve většině případů nevládnou vlastním úsudkem, nebo morálním smyslem, jsou jako stromy a půda a kameny….Takoví lidé si nezaslouží více respektu než slamění strašáci. Mají stejnou cenu jako poslušní psi, nebo koně. A přece jsou právě tito lidé považováni za dobré občany.

        Nemnoho hrdinů, vlastenců…a lidí v pravém smyslu slouží státu také svým svědomím, takže mu nevyhnutelně v mnohém oponují a jsou jím často považováni za nepřátele. Modrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach.

        Ani na okamžik nemohu uznat svoji vládu, která také vládne otrokům.

        Když se z vady stane samotný mechanismus, když se útlak a loupení mění v instituci, říkám, takového útlaku je nutno se zbavit.

        Tisíce lidí jsou svým názorem proti otroctví a proti válce, a přece neudělají prakticky nic pro to, aby byl těmto zločinům učiněn konec.

        Na jediného mravného člověka připadne devět set devadesát devět patronů mravnosti, je ale lepší mít co do činění se skutečným vlastníkem mravnosti, než s jejím dočasným strážcem.

        Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat…Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti…Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.

        Není samozřejmou povinností zasvětit svůj život vykořenění jakéhokoli, i toho největšího zla, je mnoho dalších důležitých záležitostí, které se ucházejí o naši pozornost, je ale povinností každého nestat se součástí zla, nepodporovat zlo svými činy.

        Po počátečním studu z prvního zločinu přichází lhostejnost a z nemorálnosti se stane jenom cosi, stojící „mimo morálku“

        Jenom ten největší nezájem může zabezpečit přetrvávání nejvážnějších a nejčastějších chyb. Ti, kteří nesouhlasí s povahou a politikou naší vlády a přece jí propůjčují svoji loajalitu a podporu, jsou bezpochyby jejími nejuvědomělejšími podpůrci, a proto nejvážnější překážkou reforem.

        Když vás soused ošidí o jediný dolar, nespokojíte se s tímto vědomím…podniknete účinné kroky k tomu, abyste své peníze dostali zpět a už nikdy nebyli podvedeni. Činy založené na principu – na smyslu pro pravdu a konání pravdy, mění stav věcí i naše vztahy, a jsou proto nezbytně revoluční, odporují tomu, co bylo…tvoří hranici mezi ďábelským a božským.

        Ať je váš život protitřením, které mašinérii definitivně zastaví. Povinností každého je ujistit se, že se ničím nepropůjčuje zlu, které sám odmítá.

        Nepřišel jsem na tento svět, abych ho učinil tm nejlepším místem pro život, ale abych v něm žil v dobrém nebo špatném. Každému je souzeno dělat jenom něco, protože nikdo nemůže dělat všechno. Důležité je, aby nikdo nedělal nic zlého.

        Jestliže vlády nemají zájem naslouchat mým peticím, proč bych já měl naslouchat peticím jejich?

        Nezáleží na tom, jak nevýznamným zdá se býti počátek, co je jednou řádně vykonáno, je vykonáno navždy.

        Menšina je bezmocná, a pokud se podřizuje většině, není dokonce ani menšinou, ale je neporazitelná, když se do věci vloží celou svou vahou.

        Bohatý člověk, aniž by chtěl, je vždycky majetkem instituce, která mu přinesla bohatství. Vyjádřeno v absolutních termínech, více peněz, méně ctnosti, protože peníze stojí mezi člověkem a jeho záměry, jsou vykonavatelem těchto záměrů, takže způsob jejich získávání nepodléházbytečným morálním ohledům. Peníze nenutí klást si důležité otázky, kromě té jediné a zbytečné, jak je utratit.

        Nejlepší věc, kterou může bohatý člověk udělat pro své okolí je, když pokračuje v představách, které měl jako chudý.

        Nemá smysl nashromáždit majetek, , který má být opět uloupen. Obývat skrýš místo domova.

        Konfucius: „ Když stát není řízen principem rozumu, hanbou společnosti jsou bohatí a urození.“

        Už 6 let neplatím daň z hlavy….uvědomil jsem si, že když já jsem byl oddělen zdí, je oddělovala ještě větší zeď od svobody, které jsem já dosáhl, necítil jsem se ani na chvíli v ničem omezen a budova vězení mi připadala jako zbytečné plýtvání zdivem a omítkou…protože neměli přístup k mému já, rozhodli se potrestat mé tělo.

        Soupeřem státu proto nikdy není soupeřem morální názor jeho občanů, ale jenom jejich tělesná schránka a jejich smyslyStát nevládne výjimečnou, a proto nadřazenou moudrostí a morálkou, stát vládne jenom větší fyzickou silou.¨

        Nenarodil jsem se proto, abych byl k něčemu donucován, vždy budu dýchat po svém vlastním způsobu. Uvidíme, kdo je silnější. Jakou sílu mají masy? Jenom kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit…Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.

        Já nejsem zodpovědný za úspěšné fungování mašinérie společnosti. Chápu, že když vedle sebe vzklíčí žalud a kaštan, oba se snaží získat pro sebe co nejvíce místa, a oba se při tom řídí svými vlastními zákony a rostou a kvetou, jak nejlépe dovedou, až třeba jeden z nich zastíní a zahubí toho druhého. Když rostlina nemůže žít podle své povahy, zahyne. O člověku to platí taktéž.

        Důvodem, pro který odmítám platit daně, není žádná jejich konkrétní položka, chci jenom jednoduše odmítnout loajalitu vůči státu, být účinně mimo něj. 

        Nemoudří vládci a reformátoři nemohou překážet člověku, který se těší svobodným myšlenkám, představám a fantaziím.

        Svobodný a osvícený stát může existovat jen tam, kde jedinec je uznáván jako vyšší a nezávislá síla, ze které pak pochází síla a autorita státu a dle toho je s jedincem také tak nakládáno.

 

 

 

 

 

 

 

čtvrtek 26. května 2011

Helena

AD: Zase ta Helena
Tedy rozuměj, v první řadě nás to ekonomicky poškozuje a to nás štve...Jen odvahu, Heleno a Michale, nazývat pravými jmény podstatu věcí. K ostatnímu se raději nevyjadřuji, jelikož by to nebyl komentář, ale článek o ztrátě soudnosti a smutná písnička o ztrátě charakteru.

sobota 21. května 2011

Putování k Mongolům

Právě čtu
Putování k Mongolům [1747] : Cesta Jana de Plano Carpiniho ke dvoru Kujuk-Chána (Obsaž.) : Cesta Viléma z Rubruku ke dvoru Mangu-Chána (Obsaž.) : Poselstvo k Tamerlánovi (Obsaž.). Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964.

Odezněly Attilovy nájezdy, Avaři zmizeli v propadlišti dějin, Arpádovi Maďaři přijali křesťanství, zapomnělo se na vpád tureckých Pečeněhů na Balkán, nebezpečí a hrůzy nájezdů zmizely z očí lidí, sama Evropa začíná podnikat výpravy proti Saracénům, chystat křížové výpravy. V momentě, kdy křižáci na 5. křížové výpravě čekají v Egyptě na příchod císaře Fridricha, začínají se hordy z východu pozvolna znovu objevovat. Národy Gog a Magog se vyrojily podle starých proroctví, aby ztrestaly křesťanstvo za jeho hříchy. Beznadějná taktika evropských nesvorných těžkooděnců proti pohyblivým, rychlým Mongolům nemá šanci na úspěch. Z mapy brzo mizí Rusko, Uhry a Morava mají veliké problémy. Mongolové stojí před Vídní. Křesťanské státy vyčerpané křížovými výpravami a spory mezi sebou nemohou klást účiný odpor. Je ohrožena podstata křesťanské existence Evropy. Někde mezi tímto strachem umírá chán Bátů, tlak Mongolů polevuje, strach Evropy zůstává.
V této situaci vysílá r. 1245 papež posly na východ, aby zjistili, jaké jsou další plány Mongolů. františkán Vavřinec Portugalský a dominikán Anselm, zvolili cestu přes Sýrii a Turecko a dostali se ke kmenům na Kavkaze. Jean de Plano Carpini putuje přes jihoruské stepi a Střední Asii ke dvoru Kujuk- chána u Karakorumu. Další poselstvo vysílá Ludvík IX. Svatý r. 1249 se na cestu vypravil Ondřej z Longjumeau a r. 1253 františkán Vilém z Ruburku, oba mají za cíl získat souhlas k založení křesťanských misií uprostřed mongolských držav. V té době pobývají u Mongolů Rusové, Arméni, brzo se zde objeví i benátští kupci Niccolo a Matteo Polovi, které při jejich druhé cestě doprovází Marco. Dalšími jsou františkán Odorich de Pordenone, který se plaví do Číny po moři. Mongolská říše se štěpí. Koncem 14. st. ve Střední Asii vzniká velká Timurova říše, první, kdo se snažil s Timurem navázat kontakt byl Jindřich III, pověřil svého komořího Ruy Gonzalese de Clavijo vedením poselstva. Carpini a Ruburk přicházejí do světa primitivismu, násilí, do pouště přírodní i lidské. Evropský středověk byl vrcholem civilizace proti mongolské divokosti. Pustina bez měst, bez jediného stálého lidského sídla, hospodářství bez trhu a peněz, kočovnictví, cenu určuje síla majitele. Lidské vztahy založené na strohé kázni, despotismu náčelníků. Každý muž má ale přesně určené místo ve vojsku, každý velitel zná přesně své kočoviště, chán měl se všemi výborné kurýrní spojení. Říše zrodu, jejímž stmelujícím prvkem byla rovnost- rovnost v poslušnosti.


 Johannis de Plano Carpini
  HISTORIA MONGALORUM
quos nos Tartaros appellamus

- tlustý, důstojný mnich, 65 let, přítel sv. Františka, velmi chytrý, papeži zpět přiváží podrobnou zprávu, bystře srovnává přednosti a nedostatky Evropy.



Výpisky z knihy zde

Fratris Willelmi de Rubruk. 
INTERARIUM AD PARTES ORIENTALES 
1253- 1255


Narodil se kolem r. 1215, zemřel 1270. Na východ se vydává jako vyslanec krále Ludvíka IX., který chtěl navázat kontakty, když se dozvěděl, že Sartach, syn mongolského velitele v Rusku Batua, přijal křesťanství, v té době byl chánem Čingisův vnuk Mangu- chán.
Jeho úkolem bylo obrátit chána na křesťanství a získat ho na stranu evropských panovníků protiSaracénům. Vydal se doPalestiny, po té do Cařihradu a přes ćerné moře na Krym a podél Azovského moře přešel k řeceVolha. Pokračoval severně a přes Altaj dospěl v prosinci roku 1253 do chánova hlavního města Karakorumu, kde pobýval 6 měsíců. Díky této pozoruhodné výpravě vznikl jeden z nejlepších cestopisů  své doby. Ví se o něm málo, byl zbožný, čestný a stejně jako Carpini velice tlustý.

výpisky z knihy zde

 Ruy Gonzales de Clavijo
POSELSTVO K TAMERLÁNOVI
1403 - 1406

Není znám rok narození, ví se, že byl komořím krále Jindřicha III. Byl pochován v roce 1412 v kapli sv. Františka v Madridu, r. 1706 byl ale klášter stržen, náhrobek se ztratil. Jeho cestopis se stal velmi populárním, koloval v četných opisech, jeden se zachoval v Národní knihovně v Madridu. Tiskem vyšlo dílo poprvé 1582

Výpisky z knihy zde:





Doslov: Pavel Poucha 
Vznik mongolského národa počátek 13. st, do té doby jednotlivé kmeny, kmenové skupiny, každý kmen svého vládce. Sami se dělí na kmeny stepní a lesní. Lesní kmeny- rybolov, lov zvěře, stepní- chov dobytka. Od Číňanů zprávy, že sídlí mezi Velkou čínskou zdí a Bajkalem. Nejkulturnějším kmenem Najmani- kolem řeky Orchon- Karakorum, na západě sousedí s turecky mluvícími Ujgury, ujgurští písaři rozšiřují mezi Mongoly znalost písma- syrský původ, dostává se k Ujgurům s nestoriánským náboženstvím. Čingischán z rodu Tadžiutů. Lesní kmeny u Bajkalu zaostalejší- prvobytně pospolná společnost, u stepních kmenů se začínají projevovat prvky kočovného feudalismu. Kočování tzv. kruhem- stavba plstěných jurt do kruhu, ve středu jurta kmenového náčelníka, později náčelníci snaha kočovat v lepších oblastech, mizí kočování kruhem a je nahrazeno kočováním po rodinách- tzv. v ajlu- převažující způsob kočování za Čingischána. V ajlu udržuje domácí oheň nejmladší syn- stává se majitelem jurty rodičů. Dědičné otroctví, otroci získáváni v boji. Ve 12. st. se vyvíjí mongolská šlechta. Nojani- bohatýr, mergen- znamenitý střelec, bilge- moudrý, boke- silák.
Stálé boje o pastviny a loviště. Právo feudálů na půdu, regulacekočování a správa kočovišť.

Čingischán
Otec Jesugej - baghatur, vede rod Bordžighinů v údolí Ononu. Časté kmenové boje, spojení Temudžina a Džamuchy proti Merkitům, potom boje mezi sebou. Potom některými kmeny jmenován Džamucha chánem, Temudžin jej ale poráží, potom společně s Ong- chánem boke proti Najmanům, ale posléze se spojí Ong- chán s Džamuchou proti Temudžinovi, který je ale oba poráží. Organizuje vojsko podle starobylé desítkové soustavy. Dokončuje sjednocení všech hlavních kmenů Mongolska. V roce 1206 je provolán velkým chánem, buduje první centralizovanou vojenskou despocii.



pátek 20. května 2011

Tajná kronika Mongolů

Tajná kronika Mongolů. Praha SNKLHU, 1955, 297 str.


Tajná kronika Mongolů (mongolsky Монголын нууц товчоо) je nejstarší dochované literární dílo v mongolštině a nejstarší pramen mongolské historie. Byla napsána ve 13. století anonymním autorem (pravděpodobně Tatarem Šigi-Chutuchem) po smrti Čingischána jako kronika pro jeho rodinu. Nejde o dílo kronikářské, ale literární. Zabývá se vnitřní historií Mongolů.
Tajná kronika Mongolů se rozpadá na několik částí. První hlavní část líčí předhistorické události, druhá události historické. V první hlavní části je popisována genealogie Čingischánova rodu, sestavena genetická souvislost jednotlivých mongolských kmenů navzájem a líčeny okolnosti volby Čingischána chánem. Ve druhé hlavní části jsou líčeny historické události, do roku 1200 bez uvedení roku. Kronika končí rokem 1240.

 Výpisky z knihy zde:




středa 18. května 2011

Příběh Angely Kennedyové Lipské, ženy středních let, kterou právě opustil manžel a která se po desetiletích v roli manželky a matky začíná učit žít sama, sklízí úspěchy po celé Evropě a je jednoznačně nejúspěšnější komedií současné irské dramatičky Geraldiny Aron. Laskavá komedie věnovaná všem, kteří ne vlastní vinou zůstali sami. Eliška Balzerová sama na jevišti ve všech osmnácti rolích.Můj báječný rozvod je velice laskavá komedie, kterou irská autorka věnovala všem, kteří nikoli vlastní vinou zůstali sami. V podstatě jde o monodrama, v němž všechny postavy vytváří Eliška Balzerová. Když Geraldine Aron navštívila premiéru ve Viole, nešetřila na adresu české protagonistky slovy chvály. Výborný výkon Elišky Balzerové. Boj s Melounem a se sebou samou.

úterý 10. května 2011

Mongol- Čingischán

Drama / Historický / Válečný / Životopisný
Kazachstán / Německo / Mongolsko / Rusko, 2007, 120 min

Režie: Sergei Bodrov


"Neopovrhuj malým tygříkem, může z něho vyrůst lítý tygr."
Mongolské přísloví

Příprava na cestu do Mongolska, no jsem dosti zvědavý, až kvality tohoto filmu poměřím s životopisnými romány o Čingischánovi. Vizuálně pěkně udělaný film.

Devítiletý Temudžin odjíždí v doprovodu svého otce vybrat si nevěstu do vesnice, se kterou má jeho rodina nevyřízené účty. Nejenže Temudžina cestou do vesnice okouzlí při jedné jejich zastávce o něco starší Börte, která bude mít na jeho další život až magický vliv, ale otec je později v cíli jejich cesty zákeřně zavražděn. Mladého chlapce jeho vlastní lidé zradí, neuznají za chána a i s jeho rodinou je nechávají napospas osudu. Nový pán klanu se Temudžina nepřestane bát a pokouší se ho zabít. Temudžin se mu zatím nedokáže postavit, ale také mu nedá příležitost, aby se ho jen tak zbavil, a utíká do stepi. Právě tady se zrodil tvrdohlavý bojovník, který si umí naklonit Bohy a v samotě nachází rovnováhu a odvahu vymykat se tehdejšímu společenství.

Když Temudžin dospěje, odjíždí si pro Börte a společně začnou pomalu budovat svůj domov. Na cestě ke spokojenému životu je ale spousta překážek a pár je několikrát násilně odloučen. Temudžin projde mnoha krvavými bitvami, je prodán do otroctví, ale vždy se dokáže zase postavit na nohy a vrátit se na cestu k vysněnému cíli - stát se chánem všech Mongolů, stát se Velkým Chánem, Čingischánem.

Velkolepě koncipovaný film diváky zavede do mongolských a kazašských stepí, i magických čínských měst a klášterů. Vyvolává údiv nad schopnostmi muže, který vzešel z národa kočovníků, ovládnout starodávné říše, aniž by zničil jejich kulturu a náboženství. Temudžinovo dětství líčí jako neustálý zápas o holý život, ve kterém může obstát jen opravdu výjimečný člověk. Režisér Sergej Bodrov v tomto strhujícím filmu překračuje hranice hned několika žánrů a nabízí silnou romanci, historické bitvy, mytologický podtext a především neuvěřitelně pečlivě připravenou podívanou.

(oficiální text distributora)

Zde upoutávka na film

Mongolové- pravnuci Čingischána




Právě čtu

pátek 6. května 2011

Friedrich Schiller- Marie Stuartovna

Marie Stuartovna

 Divadlo na Vinohradech

premiéra inscenace: 8.1.2010
Za poslední dobu asi nejhorší představení, které jsem viděl. Takový divný kočkopes, alespoň já jsem to představení tak vnímal. Ani Schiller ani Anglie, vůbec ne 16. století, to prosím neí výtka tomu, že zde nebyly použity dobové lulisy, ostatně scéna bylo asi to jediné, z čeho jsem byl vizuálně nadšen.
Příliš mnoho pohybu pro nic, kolik herců zde proběhlo, jen aby se proběhlo? Na straně jedné tragédie- konflikt královen, na straně druhé maškaráda a komediální harašení na úrovni Ein Kessel Buntes, trochu němčiny, trochu Anglie, trochu Francie, prostě neukočírovaný kočkopes, tím končím:)

V únoru 1805 Friedrich těžce onemocněl, léta trpěl neviléčitelným hnisavým zánětem pohrudnice. Přesto nepřestával pracovat: " Čím jsem, tím jsem se stal často až nepřirozeným vypětím sil. Hlavní věc je píle. Neboť ta nám poskytuje nejen prostředky k životu, ale i jeho jedinou cenu. Nic nedělat je pro mě jako smrt."  Po pár měsících, když se mu ulevilo, dodává: :"Kojím se nadějí, že budu ještě nějaký čas naživu, byl bych spokojen, kdybych se dožil padesáti let." 1. května r. 1805 dlouholetá bolest v prsou ustala, Scghiler jako lékař věděl, co to znamená. Jeho levá plíce se rozpadla. Pátého května musel znovu ulehnout. Devátého května se ještě podrobil lékařské proceduře, vykoupali ho v ledové vodě, aby zmírnili žár, a dali mu sklenkku šampaňského, aby se posílil. Pak mu podali petrolej. V pět hodin odpoledne Schiler ve věku 46 let zemřel.