Lan Pham Thi, jejíž jméno znamená vietnamsky orchidej a v Čechách jí říkají Lenka, dnes studuje univerzitu v Malajsii. Je jí 19 let asi tolik jako Giang, mé bývalé studentce, se kterou jsem společně s jeníjm bratrem Haiem a Martinem- kameramanem, cestoval o prázdninách 5 týdnů po Vietnamu. Mohl jsem nahlédnout pod pokličku vietnamského světa nejen u nás, ale i ve Vietnamu samotném. Nechci ale psát o prázdninových zážitcích, ani o našich rozhovorech s Giang, chci napsat něco o knize, kterou jsem si dnes ve 14 hodin koupil a v 16:30 dočetl. Dvěma slovy- je skvělá. Už samotné Intro leccos napovídá:
Jsem Češka.Narodila jsem se tady. A nejspíš tu i umřu.Z češtiny jsem měla vždycky jedničku.Šla mi.I česká literatura.A měkký a tvrdý i.A sedm pádů.Rod mužský, ženský a střední.Pán, hrad, žena, kost, město, moře.Nikdy jsem s češtinou neměla problémy. Kuře, stavení.I když naši mluví doma jinak.I když mě víc bavila matika a chemie.I když mám šikmý oči a ti náckové, co se vynořili ze tmy pár metrů před náma, se tak vyzývavě šklebí.I když se můj bratranec Tot ke mně bojácně tiskne: " No la ai ?"K čemu mi je dobrá známka z češtiny a místo narození.Sokolov?Jsem Vietnamka.Pro všechny.Navždy.Předseda, soudce.
Akorát jsem si ve Vietnamu říkal, že je zvláštní, že vietnamská komunita u nás je poměrně dobře adaptovaná, ale zatím jsem neslyšel, že by se kromě vlastních oslav nějak kulturně projevovala. Zřejmě bude tato kniha jednou z prvních vlaštovek.
Typická postmoderní kniha. Na počátku každé kapitolky je část vietnamského mýtu o bohyni vodních lagun Po Nagar, příběh této legendy dávného věku koresponduje symbolicky s hlavní dějovou linií, která je tvořena příběhem mladé vietnamské dívky, který se odehrává na veliice úsporné časové ploše.
Knize není co vytknout, má bezvadnou typografickou úpravu. Popisuje kratičký čas v životě hlavní hrdinky, v němž se prolínají světy české a vietnamské. Stejně tak jako se tyto světy prolínají i jazykově
rozhovor s autorkou
Žádné komentáře:
Okomentovat