Cestopisné promítání

Cestopisné promítání o cestě do Vietnamu pro studenty Střední průmyslové školy stavební v Plzni.

Vykoupení z věznice Shawshank

informace o filmu zde


"Víš, co Mexičani říkají o Pacifiku, říkají, že nemá paměť. Tam bych ch těl žít po celý zbytek mého života, teplé místo bez žádné paměti, otevřel bych si malý hotel, hned na pláži, koupil bych nějakou starou bezcennou loďku a opravil bych ji, aby byla jako nová. Vzal bych své hosty ven, pronajímal bych jim ji na rybaření. Na takovým místě bych potřeboval člověka, který ví, jak sehnat věci."
"Nemyslím, že bych to zvládnul tam venku, strávil jsem tady většinu svého života, jsem teď institucionalizovaný člověk."
"Podceňuješ se."
"Nemyslím."
"Tady jsem určitě člověk, který ví, jak sehnat věci, ale venku Ti stačí Zlaté stránky. Do čerta, ani bych nevěděl, kde začít. Tichý oceán? Hovno. K smrti mě děsí něco tak velikýho."
"Mě ne, nezastřelil jsem svou ženu a nezastřelil jsem jejího milence, ať už jsem udělal jakýkoli chyby, už jsem za ně zaplatil, ten hotel a loďka...nemyslím, že bych chtěl mnoho."
"Neměl by sis to takhle malovat, to jsou jen zasraný růžový sny, Mexiko je pěkně daleko a ty jsi tady..a tak to prostě je."
"Jo, speávně, tak to prostě je, je pěkně daleko a já jsem tady, myslím, že mi to nechává jednoduchou volbu...pracovat na svým životě, nebo pracovat na své smrti."

Tak takto byla ve stručnosti filmového dialogu vyjádřena hlavní myšlenka filmu, která mě oslovila. Jestliže film  se ucházel o ceny Oskara ve stejném roce jako Forest Gump, neměl šanci, jakkoli nutno uznat, že je to film docela zdařilý.