Na počátku prezidentské kampaně jsem se těšil
na názorové střety, ideové výboje, zajímavé protichůdné argumenty. Jak
debata plynula, v neustálém mediálním omílání kolotoče recyklovaných
vět, jsem si uvědomil, že veškerý smysl volby se smrskl na rozhodování
mezi obyčejnou lidskou slušností a neslušným hulvátstvím. K čemu jsou
nám vznosné ideje, rétorické schopnosti, mimořádné vzdělání, pokud
nejsme schopni elementárního slušného chování....
Domnívám se, že volba prezidenta republiky by
měla odrážet vyšší ctnosti, které budou reprezentovat stát. Pokud
odhlédneme od politických konotací volby prezidenta, při volbě jsem
vsadil na to, čím se snažím posuzovat vlastní okolí a lidi, kteří mě
obklopují. Existují jisté duchovní ctnosti, které by člověk měl
prezentovat, měl by se snažit jich dosáhnout a posléze je mi popravdě
jedno, jestli nositelem těchto ctností
je křesťan, nebo muslim, dělník, nebo univerzitní profesor, případně
volič pravice, nebo levice. Člověk by měl totiž mít vždy na zřeteli
dvanáct základních proměnných hodnot, ctností, které prezentují jeho
základní hodnotu, totiž hodnotu člověka. Proto posuzuji i naše
prezidentské kandidáty jejich moudrostí, ušlechtilostí, vyrovnaností,
hrdinstvím, milosrdenstvím, dobrotivostí, přísností, důstojností,
bdělostí, cudností, věrností a pokorou. ..a na základě tohoto soudím...
