Přechod pro chodce- lakmusový papírek slušnosti

    Cestou do školy přecházím několik přechodů pro chodce. Některé jsou obslouženy semaforem, jiné pouze namalovanou  zebrou na vozovce a značkou, která upozorňuje řidiče, že zde je místo pro přecházení pěších. Přechody pro chodce jsou lakmusovým papírkem našeho chování. Svítí- li zelený panáček a řidič je zastaven červenou stopkou na semaforu, vše funguje, jak má, řidič zastaví, chodci přejdou. Běda, když semafor na vozovce chybí.
    Když byly děti malé a vodil jsem je do školky ještě za ruku, hráli jsme hru na pitomce. Počítali jsme, kolika řidičům jsme naprosto lhostejní, kolik řidičů nezastaví, před přechodem nepřibrzdí.Kolika řidičům je zákon lhostejný a ohleduplnost ještě více. Skóre bylo většinou hodně mrzuté průměrně tak 10- 12   bezohledných pitomců k jednomu řidiči slušnému. Bohužel musím konstatovat, že skóre se časem nemění. Možná právě proto, že  již nedržím za ruku malé děti, napočítal jsem dnes  ráno 15 řidičů, kterým jsem byl na označeném přechodu pro chodce naprosto lhostejný. Nezastavil nikdo, přešel jsem v momentě, kdy proud aut byl na předchozím přechodu zadržen semaforem, takto vzniklé skuliny jsem mohl využít, teď teprve, když represe červeného světla řidiče zastavila, mohl jsem přejít.
 
Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů  v § 5 řidičům říká:

Řidič je povinen
 

• dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem

• umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.

    K čemu jsou nám zákony, když nectíme elementární pravidla slušnosti.Stačí přejet hranice směrem západním, abychom si uvědomili, že se věci mohou dít i jinak. Slušnost zde není důsledkem výhrůžně svítící červené barvy na semaforu, slušnost se zde ctí jako něco naprosto přirozeného. O prázdninách jsem projížděl Německem a Rakouskem, až na malé výjimky nemělo smysl hru na pitomce hrát, jelikož zastavilo každé přijíždějící auto. Asi jsou němečtí a rakouští řidiči jinak vychovaní. Zřejmě se tito řidiči řídí zdravým rozumem, který upřednostňuje ohleduplnost před nabubřelým ignorantsvím. Až naši řidiči dostanou lepší formu, dám vědět. Do té doby budu hrát na přechodech společenskou hru na pitomce, hru s trpělivým čekáním na naši společenskou prohru.