Vezměte si slovo motýl. Abyste mohli to slovo užívat, není třeba nutit hlas, aby vážil méně než unci, nebo mu připínat prašná křidélka. Není třeba vymýšlet slunečný den či pole narcisů. Není nutné být zamilovaný nebo se zamilovat do motýlů. Slovo motýl není skutečný motýl. Je slovo a je motýl. Pokud zaměníte tyto dvě různosti, lidé mají právo se vám vysmát. Nedělejte z toho slova tolik. Snažíte se vzbudit dojem, že milujete motýly dokonaleji než kdokoli jiný, nebo že skutečně rozumíte jejich povaze? Slovo motýl je pouhý údaj. Není to příležitost k tomu, abyste se vznášeli, vzlétali, přátelili s květinami, symbolizovali křehkost a krásu, či jakkoli ztělesňovali motýla. Nepředvádějte slova. Nikdy nepředvádějte slova. Nikdy se nepokoušejte odlepit od země, když hovoříte o létání. Nikdy nezavírejte oči a neškubejte hlavou k rameni, když hovoříte o smrti. Neupírejte na mne zaníceně oči, když mluvíte o lásce. Pokud na mne chcete udělat dojem, když mluvíte o lásce, strčte si ruku do kapsy nebo pod šaty a hrajte si sami se sebou. Když už vás ctižádost nebo hlad po potlesku dohnaly k řečem o lásce, měli byste se naučit, jak to dělat bez zneuctění sebe či věci samé.
Jaký výraz si žádá tato doba? Tato doba si nežádá žádný výraz. Viděli jsme fotografie truchlících asijských matek. Nezajímá nás agónie vašich vyšeptalých hlasů. Nic z toho, co se ukáže na vaší tváři, nemůže soupeřit s hrůzou této doby. Ani se o to nepokoušejte. Vystavíte se jen opovržení těch, kteří cítí věci niterně. Ve filmových týdenících jsme viděli lidské bytosti v nejzazší bolesti a vyšinutí. Každý ví, že dobře jíte a že jste dokonce i placeni za to, že se postavíte na pódium. Hrajete lidem, kteří mají zkušenost s katastrofou. To by vás mělo přimět, abyste se drželi pěkně zpátky. Proneste slova, sdělte údaje, ustupte stranou. Každý ví, že máte své bolesti. Nemůžete povědět publiku všechno, co víte o lásce, v každém milostném verši, který zpíváte. Ustupte stranou a oni budou vědět, co víte vy, protože to už vědí. Nemáte je co naučit. Nejste krásnější než oni. Nejste moudřejší. Nekřičte na ně. Nesnažte se vniknout dovnitř silou. To je špatný sex. Předvádíte-li obrysy svých genitálií, tak dokažte, co slibujete. A pamatujte, že lidé ve skutečnosti nechtějí akrobaty v posteli. Co potřebujeme? Blízkost přirozeného muže, blízkost přirozené ženy. Nedomnívejte se, že jste milovaný zpěvák nebo zpěvačka s širokým a oddaným posluchačstvem sledujícím křivky vašeho života až k této chvíli. Bomby, plamenomety a všechno tohle svinstvo zničilo víc než jen stromy a vesnice. Zničilo také jeviště. Mysleli jste si, že vaše profese unikne všeobecné zkáze? Už není žádné jeviště. Už nejsou žádná světla ramp. Stojíte mezi lidmi. Tak buďte skromní. Proneste slova, sdělte údaje, ustupte stranou. Buďte přirození. Buďte ve svém vlastním pokoji. Neproducírujte se.
Tohle je vnitřní krajina. Je uvnitř. Je to soukromí. Respektujte soukromí toho materiálu. Tyhle věci byly napsány v tichosti. Odvaha té hry je vyslovit je. Kázeň té hry je neznásilňovat je. Umožněte obecenstvu, aby pocítilo, že milujete soukromí, i když žádné soukromí neexistuje. Buďte jako dobré kurvy. Báseň není slogan. Nemůže vám dělat reklamu. Nemůže vám prosadit dráždivou reputaci. Nejste muž samec. Nejste žena zabiják. Všechny tyhle žvásty o gangsterech lásky. Jste učedníci kázně. Nepředvádějte slova. Slova umírají, když je předvádíte, zvadnou a nám nezůstane nic než vaše ctižádost.
Pronášejte slova s přesností, s jakou byste kontrolovali seznam prádla z čistírny. Nerozněžňujte se nad krajkovou blůzou. Nebuďte nadržení, když říkáte kalhotky. Nemějte třesavku jen kvůli ručníku. Noční pokrývky by neměly vyvolávat zasněný výraz kolem očí. Není zapotřebí štkát do kapesníku. Ponožky tu nejsou proto, aby vám připomínaly zvláštní a daleké cesty. Je to jen vaše prádlo. Jsou to jen vaše šaty. Nenakukujte skrze ně. Prostě je noste.
Báseň není nic jiného než informace. Je to ústava vaší vnitřní země. Když ji deklamujete a nafukujete se vznešenými záměry, nejste o nic lepší než ti politici, kterými opovrhujete. Jste prostě někdo, kdo mává praporem a tím nejlacinějším způsobem se odvolává na jakési emocionální vlastenectví. Myslete na slova jako vědci, ne jako umělci. Slova předávají zprávu. Mluvíte před shromážděním Klubu badatelů nebo před Národní zeměpisnou společností. Tihle lidé vědí o všech nebezpečích horolezectví. Poctívají vás tím, že to berou jako samozřejmost. Když jim v tom namáčíte čumák, chápou to jako urážku své pohostinnosti. Povězte jim o výšce té hory, o výstroji a výzbroji, určete přesně povrch a čas, který jste potřebovali k dobytí vrcholu. Nezpracovávejte své publikum, aby lapalo po dechu a vzdychalo. Pokud jste hodni jejich vzdechů, pak ne svým vlastním oceněním té události, nýbrž tím, jak ji hodnotí oni. Bude to věc téhle statistiky, a ne vašeho rozechvělého hlasu nebo gestikulujících rukou. Bude to v souhrnu dat a v tichém způsobu vaší prezentace.
Vyhněte se okázalosti. Nebojte se ukázat svou slabost. Nestyďte se za svou únavu. Vypadáte dobře, když jste unavení. Vypadáte, jako byste mohli pokračovat donekonečna. A teď mi padněte do náručí. Jste obrazem mé krásy.
Žádné komentáře:
Okomentovat