Nejlepší je taková vláda, která vládne nejméně.
Vláda je přinejlepším jenom účelovým opatřením, přičemž se u mnohých vlád těžko hledá jejich účel a všem vládám se stane, že jsou bezúčelnými alespoň někdy.
Trvalá armáda je jenom prodlouženou rukou trvalé vlády. A vláda sama o sobě pouhý to způsob, který si lid zvolil k uplatňování své vůle, je stejně jako armáda ohrožena korupcí a zneužitím ještě před tím, než dostane lid možnost jejím prostřednictvím cokoli ovlivnit.- odkaz na válku v Mexiku- dílo hrstky lidí, kteří použili vládu jako nástroje svých zájmů, jelikož lid by k válečnému řešení nedal souhlas.
Vlády jsou důkazem toho, jak úspěšně může být člověk podveden nebo donucen podvádět své bližní ku prospěchu těchto vlád.
Vláda není zárukou svobody v této zemi (USA). Vláda neosídluje západ, vláda nedává vzdělání. Všeho bylo dosaženo jenom díky povaze, která je vlastní americkému lidu, a bylo by dosaženo ještě více, kdyby vláda nekladla překážky, protože vláda je jenom účelové opatřeníkteré by mělo lidem umožnit jeden druhého být…ale jak už jsem řekl, když jde o skutečný prospěch, vlády nejčastěji zapomínají na ty, ku prospěchu kterých byly vytvořeny.
Obchod a řemesla si musely vytvořit vlastnosti indické gumy, jinak by nikdy nemohly uspět, i přes překážky, které jim zákonodárci neustále kladou pod nohy. Praktický důvod pro to, že je to vždycky většina, která vládne, není v tom, že by mohla být většina blíže pravdě, ani že by to bylo nejspravedlivější vůči menšinám, ale v tom, že většina je fyzicky nejsilnější. Vláda, ve které za všech okolností vládne většina, není založena na spravedlnosti, jak ji chápou lidé. Cožpak nemůže být vytvořena vláda, ve které o dobru a zlu nerozhoduje většina, ale svědomí?
Myslím, že nejprve musíme býti lidmi, potom teprve občany. Zdaleka není tak žádoucí rozvíjet úctu k zákonu, jako je žádoucí rozvíjet úctu k pravdě. Jediná povinnost, kterou mám právo přijmout, je v každé chvíli činit to, co považuji za správné. Bylo řečeno, že kolektiv nemá svědomí, ale kolektiv uvědomělých lidí je kolektiv se svědomím.
Žádný zákon nikdy neučinil lid více spravedlivým a dvojnásobně to platí o úctě k zákonu.
Mnoho mužů slouží státu ne jako lidé, ale jako stroje. Oni tvoří armádu, zálohy…ve většině případů nevládnou vlastním úsudkem, nebo morálním smyslem, jsou jako stromy a půda a kameny….Takoví lidé si nezaslouží více respektu než slamění strašáci. Mají stejnou cenu jako poslušní psi, nebo koně. A přece jsou právě tito lidé považováni za dobré občany.
Nemnoho hrdinů, vlastenců…a lidí v pravém smyslu slouží státu také svým svědomím, takže mu nevyhnutelně v mnohém oponují a jsou jím často považováni za nepřátele. Modrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach.
Ani na okamžik nemohu uznat svoji vládu, která také vládne otrokům.
Když se z vady stane samotný mechanismus, když se útlak a loupení mění v instituci, říkám, takového útlaku je nutno se zbavit.
Tisíce lidí jsou svým názorem proti otroctví a proti válce, a přece neudělají prakticky nic pro to, aby byl těmto zločinům učiněn konec.
Na jediného mravného člověka připadne devět set devadesát devět patronů mravnosti, je ale lepší mít co do činění se skutečným vlastníkem mravnosti, než s jejím dočasným strážcem.
Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat…Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti…Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.
Není samozřejmou povinností zasvětit svůj život vykořenění jakéhokoli, i toho největšího zla, je mnoho dalších důležitých záležitostí, které se ucházejí o naši pozornost, je ale povinností každého nestat se součástí zla, nepodporovat zlo svými činy.
Po počátečním studu z prvního zločinu přichází lhostejnost a z nemorálnosti se stane jenom cosi, stojící „mimo morálku“
Jenom ten největší nezájem může zabezpečit přetrvávání nejvážnějších a nejčastějších chyb. Ti, kteří nesouhlasí s povahou a politikou naší vlády a přece jí propůjčují svoji loajalitu a podporu, jsou bezpochyby jejími nejuvědomělejšími podpůrci, a proto nejvážnější překážkou reforem.
Když vás soused ošidí o jediný dolar, nespokojíte se s tímto vědomím…podniknete účinné kroky k tomu, abyste své peníze dostali zpět a už nikdy nebyli podvedeni. Činy založené na principu – na smyslu pro pravdu a konání pravdy, mění stav věcí i naše vztahy, a jsou proto nezbytně revoluční, odporují tomu, co bylo…tvoří hranici mezi ďábelským a božským.
Ať je váš život protitřením, které mašinérii definitivně zastaví. Povinností každého je ujistit se, že se ničím nepropůjčuje zlu, které sám odmítá.
Nepřišel jsem na tento svět, abych ho učinil tm nejlepším místem pro život, ale abych v něm žil v dobrém nebo špatném. Každému je souzeno dělat jenom něco, protože nikdo nemůže dělat všechno. Důležité je, aby nikdo nedělal nic zlého.
Jestliže vlády nemají zájem naslouchat mým peticím, proč bych já měl naslouchat peticím jejich?
Nezáleží na tom, jak nevýznamným zdá se býti počátek, co je jednou řádně vykonáno, je vykonáno navždy.
Menšina je bezmocná, a pokud se podřizuje většině, není dokonce ani menšinou, ale je neporazitelná, když se do věci vloží celou svou vahou.
Bohatý člověk, aniž by chtěl, je vždycky majetkem instituce, která mu přinesla bohatství. Vyjádřeno v absolutních termínech, více peněz, méně ctnosti, protože peníze stojí mezi člověkem a jeho záměry, jsou vykonavatelem těchto záměrů, takže způsob jejich získávání nepodléházbytečným morálním ohledům. Peníze nenutí klást si důležité otázky, kromě té jediné a zbytečné, jak je utratit.
Nejlepší věc, kterou může bohatý člověk udělat pro své okolí je, když pokračuje v představách, které měl jako chudý.
Nemá smysl nashromáždit majetek, , který má být opět uloupen. Obývat skrýš místo domova.
Konfucius: „ Když stát není řízen principem rozumu, hanbou společnosti jsou bohatí a urození.“
Už 6 let neplatím daň z hlavy….uvědomil jsem si, že když já jsem byl oddělen zdí, je oddělovala ještě větší zeď od svobody, které jsem já dosáhl, necítil jsem se ani na chvíli v ničem omezen a budova vězení mi připadala jako zbytečné plýtvání zdivem a omítkou…protože neměli přístup k mému já, rozhodli se potrestat mé tělo.
Soupeřem státu proto nikdy není soupeřem morální názor jeho občanů, ale jenom jejich tělesná schránka a jejich smyslyStát nevládne výjimečnou, a proto nadřazenou moudrostí a morálkou, stát vládne jenom větší fyzickou silou.¨
Nenarodil jsem se proto, abych byl k něčemu donucován, vždy budu dýchat po svém vlastním způsobu. Uvidíme, kdo je silnější. Jakou sílu mají masy? Jenom kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit…Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.
Já nejsem zodpovědný za úspěšné fungování mašinérie společnosti. Chápu, že když vedle sebe vzklíčí žalud a kaštan, oba se snaží získat pro sebe co nejvíce místa, a oba se při tom řídí svými vlastními zákony a rostou a kvetou, jak nejlépe dovedou, až třeba jeden z nich zastíní a zahubí toho druhého. Když rostlina nemůže žít podle své povahy, zahyne. O člověku to platí taktéž.
Důvodem, pro který odmítám platit daně, není žádná jejich konkrétní položka, chci jenom jednoduše odmítnout loajalitu vůči státu, být účinně mimo něj.
Nemoudří vládci a reformátoři nemohou překážet člověku, který se těší svobodným myšlenkám, představám a fantaziím.
Svobodný a osvícený stát může existovat jen tam, kde jedinec je uznáván jako vyšší a nezávislá síla, ze které pak pochází síla a autorita státu a dle toho je s jedincem také tak nakládáno.
Žádné komentáře:
Okomentovat