Muž bez minulosti

Festival Divadlo Plzeň
DEJVICKÉ DIVADLO, PRAHA
Muž bez minulosti- odkaz Dejvické divadlo
Aki Kaurismäki
Režie: Miroslav Krobot

 " Podle mého názoru je samota jednou z nejhorších chorob dnešní doby, jakkoli se ji p okoušíme skrýt za bezpočet hraček, jamými jsou mobilní telefony, počítače nebo nové účesy. Myslím, že tady dokonce platí přímá úměra- čím více elektronických hraček a umělých stimulů, tím více jsme nakaženi samotou. Samota je mor nového tisíciletí."      Aki Kaurismäki

Tragikomický Muž bez minulosti má nezaměnitelnou "finskou" atmosféru, působí minimalisticky a navzdory úsměvným momentům a happy-endu dost tísnivě. O to větší výzvou mohlo být pro Krobota nové ztvárnění. V jeho interpretaci drama zmláceného a okradeného muže, který zapomene nejen vlastní jméno, ale také vše o svém dosavadním životě a útěchu najde až v seznámení s obětavou ženou pracující v Armádě spásy, vyznívá bláznivěji a veseleji.

Komika válcuje tragiku

Posun je zřetelný – tam, kde z filmového plátna čiší beznaděj, se české divadelní publikum docela často směje. Komika převálcovala tragiku, režisér obohatil předlohu o nám blízký humor, čímž dílo zásadně proměnil.

Nebál se zařadit vtípek založený na náhodně objevené finské vodce ve staré ušmudlané ledničce nebo třeba bizarní pohybově-taneční čísla. Herci se však nepitvoří a nepředvádějí laciné kousky.

Díky tomu snad i ta nejabsurdnější scénka podtrhuje originalitu inscenace, jakož i kostýmy, z nichž značná část vypadá jako z levného secondhandu, střídmá, avšak chytře vymyšlená výprava, která se dobře popasovala s množstvím interiérů a exteriérů. A své dělá i pozoruhodná hudba z pera Marka Doubravy, doplněná písněmi kapel Renegades nebo Beach Boys.

Vedle hereckých výkonů je muzika druhým důležitým tahounem představení, prolíná jednotlivé obrazy, nebo je dokonce úplně zastaví a na okamžik nechá rozeznít možný útržek paměti muže bez minulosti, který je od začátku prezentován jako hudební nadšenec.

Typově dobrý pes

Markku Peltola a Kati Outinenová, filmoví představitelé bezejmenného ztroskotance a jeho přítelkyně Irmy, jsou vskutku mimořádní herci. Napodobovat je by bylo hodně trapné. David Novotný a Tatiana Vilhelmová se o to naštěstí moc nepokoušejí, ačkoli právě ve způsobu, jakým spolu rozmlouvají, je cítit vědomou inspiraci Kaurismäkiho snímkem asi nejvíce.

Inscenátoři se také museli vyrovnat s množstvím epizodních postav. Na jevišti se objevuje nejen kompletní soubor, ale i několik dalších zaměstnanců, hostů a jeden živý, vcelku disciplinovaný a typově dobře obsazený pes. Své úlohy zvládli všichni na výbornou. Český Muž bez minulosti je jiný než jeho severský protějšek, jako samostatný umělecký počin však bezesporu obstojí.

IN:I Dnes

Je to trochu "jiné divadlo". V novince pražského Dejvického divadla Muž bez minulosti, vytvořené podle finského filmu Akiho Kaurismäkiho, přiměl režisér Miroslav Krobot své herce, aby odložili všechno, co si běžně představíme pod slovem herectví. Nenalíčené herečky a herci říkají své repliky "obyčejně", suše a skoro bez gesta. Pohled na ně nás ani v nejmenším neodvádí od vnímání toho nejdůležitějšího - že se navzájem slyší a komunikují spolu v tichu i zvláštním humoru. Jsou postavami i sebou samými. (…) Chvílemi forma představení připomíná muzikál, rozdávající jen tak zbůhdarma radost, chvílemi beckettovsky oproštěnou existenciální grotesku. Je to výjimečné divadlo 
Marie Reslová, Hospodářské noviny