Antonínův svět

Dlouho jsem v Pivoni nebyl, jsem rád, že se klášter postupně upravuje. Pamatuji si, jak ještě v dobách hluboké normalizace jsme byli v klášteře s kamarády, byl tam ohromný binec, který tam nadělali jézédácí, paradoxně jsme ale od nich dostali vynadáno my, živě si na ten rozhovor pamatuji. Stejně tak na obrazy rozstřílených fresek a jiné obrázky tehdejší nekultury ducha. Svět se mění, střecha je nová, dveře do kláštera zazděné, vnitřek kostela nepřístupný, na věž se již vylézt nedá a mrzí mě, že jsem ještě tehdy neměl digitální foťák, abych si mohl vyfotit první gotickou klenbu v Čechách. Socha B. Brauna je fuč, jen doufám, že ji někdo neukradl. Lidem z hnutí Aurelius moc fandím a držím jim palce, aby jejich práce nebyla sysifovská. Kdysi zde byla hospoda, v ní pečení pstruzi, harmonikář a velký obraz bývalé, nyní zničené slávy Pivoně. Později v dobách privatizačních pionýrů zde kdosi zřejmě "rejžoval" a byli zde umístěni jacísi nevychovatelní holomci z Německa. Nyní je zde zase hospoda, i když bez obrazu, ale také bez holomků, opominu li místní.