
Baumann je nejznámější rakouský etnolog, specialista na tibetskou kulturu, s dalajlámou ho spojuje dlouholeté přátelství, cestovatel, fotograf, spisovatel, filmař.
Zajímavá je první kapitola, která je popisem historie evropského objevování těchto končin Marco Polo, Mistr Wilhelm von Rubruk, de Goes, evropští misionáři a řeholníci, Przewalski. Nejčtivější jeposlední kapitola popisující nesnadnou pouť karavany písečnými dunami Gobi.
Docela jsem se pobavil nad poměrně častým výskytem interpunkčních i gramatických chyb. Příště by to chtělo asi lepší jazykovou korekturu.
"Poušť mě fascinovala od doby, kdy jsem na ni poprvé vkročil. Nedá se přirovnat k žádné jiné krajině. Nikde jinde neexistuje taková jednoduchost tvarů a jevů. Všechno, co kdy bylo větší, se přeměnilo a rozpadlona písek a prach, jakýsi konečný stav hmoty, který už nevydává žádné zvuky. Absolutní ticho pouště je možné vnímat různě, na někoho působí tísnivě, na někoho osvobodivě, ale nikoho nenechá lhostejným. Je to prostředí, kde neexistuje žádné rozptýlení, nic, na co by bylo možné upnout myšlenky. Člověk si musí poradit sám se sebou. Prázdnota okola otevírá nitro srdce. Tam, kde myšlenky neruší žádný nesmyslný hluk, dokáže člověk naslouchat subtilnímu poselství zevnitř, vnímat vnitřní hlas. Ne náhodou chodili proroci ve všech dobách do pouště, aby se něco dozvěděli- poznali sami sebe i kosmické zákonitosti. Poušť byla médiem, mystickým očistcem, který očišťoval duši. " Proč chodíš na poušť," ptají se mě pořád lidé, " CO tam ?" " Učím se tam, " je moje jednoduchá odpověď. " Co tě může naučit hromada písku? " " Hodně, dokonce velice moc, našel jsem tam svou cestu, svůj způsob poznání světa, získal jsem tam sílu žít , jak se má. Příroda mě naučila důvěřovat vlastním silám, spoléhat na svou intuici a rozvíjet svůj tvůrčí potenciál. Pomáhá mi odbourat strach, ta omezení, která působí jako vnitřní brzda. "
Výpisky z knihy zde