Noticka k prezidentským volbám

Na počátku prezidentské kampaně jsem se těšil na názorové střety, ideové výboje, zajímavé protichůdné argumenty. Jak debata plynula, v neustálém mediálním omílání kolotoče recyklovaných vět, jsem si uvědomil, že veškerý smysl volby se smrskl na rozhodování mezi obyčejnou lidskou slušností a neslušným hulvátstvím. K čemu jsou nám vznosné ideje, rétorické schopnosti, mimořádné vzdělání, pokud nejsme schopni elementárního slušného chování....

Domnívám se, že volba prezidenta republiky by měla odrážet vyšší ctnosti, které budou reprezentovat stát. Pokud odhlédneme od politických konotací volby prezidenta, při volbě jsem vsadil na to, čím se snažím posuzovat vlastní okolí a lidi, kteří mě obklopují. Existují jisté duchovní ctnosti, které by člověk měl prezentovat, měl by se snažit jich dosáhnout a posléze je mi popravdě jedno, jestli nositelem těchto ctností je křesťan, nebo muslim, dělník, nebo univerzitní profesor, případně volič pravice, nebo levice. Člověk by měl totiž mít vždy na zřeteli dvanáct základních proměnných hodnot, ctností, které prezentují jeho základní hodnotu, totiž hodnotu člověka. Proto posuzuji i naše prezidentské kandidáty jejich moudrostí, ušlechtilostí, vyrovnaností, hrdinstvím, milosrdenstvím, dobrotivostí, přísností, důstojností, bdělostí, cudností, věrností a pokorou. ..a na základě tohoto soudím...

Kačkar 2012

  Do jedné vody nevstoupíš dvakráte, aneb cesta na Kačkar podruhé





Den první

Den druhý

Laurent Binet- HHhH

Argo 2010

Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, "pražského kata" a "blonďatou bestii". Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich - Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo - Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu... Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, sbíral zde materiál ke svému románu, který vydal v nakladatelství Grasset a brzy za něj získal Goncourtovu cenu.
barvitě vykresluje okolnosti "nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války" a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí.   

Velmi čtivě napsaná kniha, v dynamicky kratičkých kapitolách se střídá faktografie, kritické postřehy, autorské reminiscence a komentáře. Při srovnání s dalšími knihami, které se zabývají tématem heydrichiády není kniha nijak faktograficky objevná, ale je zajímavá především moderní metodou napsání a pohledem na historickou situaci, která je komentována pohledem mladého Francouze. V samotném příběhu mě znovu fascinuje hra Čechů proti Čechům, při níž se neomylně náš národ v kritických situacích sráží ke dnu. Tak znovu naprosto trapně vyznívá příběh Karla Čurdy, který dobrovolně prodá vlastní kamarády za Jidášův groš a gestapu prozradí i to, co nemusí- existence vysílačky Libuše, trapně směšně působí iniciativa pražských hasičů, kteří zbaví bránící se parašutisty žebříku, s nímž vzdorují dalšímu českému nápadu, totiž vyplavení katakomb, hasič bude po skončení zákroku odměněn, po válce potrestán. V kapitole 150 Binet trefně komentuje vztah historie ke všem těm "historicky zapomenutým", kteří se nedostanou do učebnic dějepisu, bez jejichž pomoci by ani k žádnému atentátu nedošlo.

Četné odkazy k románovým zpracováním tématu:
Burgess. A.: Sedm mužů za úsvitu
Chacko, David.: Like a Man
Harris, Robert.: Otčina
Výpisky z knihy

Recenze knihy:
Tribun bloguje   Jovanka Šotolová

" Říkám, že vymýšlet si postavy, abychom pochopili historická fakta, je jako falšovat svědectví. Nebo spíš, jak říká můj nevlastní bratr, se kterým tohle všechno probírám, rozsévat na místě činu další a další usvědčující důkazy."

            

Otakar Vávra: Moje filmové století

čtu