Mongol- Čingischán

Drama / Historický / Válečný / Životopisný

Kazachstán / Německo / Mongolsko / Rusko, 2007, 120 min

Režie: Sergei Bodrov

"Neopovrhuj malým tygříkem, může z něho vyrůst lítý tygr."
Mongolské přísloví

Příprava na cestu do Mongolska, no jsem dosti zvědavý, až kvality tohoto filmu poměřím s životopisnými romány o Čingischánovi. Vizuálně pěkně udělaný film.

Devítiletý Temudžin odjíždí v doprovodu svého otce vybrat si nevěstu do vesnice, se kterou má jeho rodina nevyřízené účty. Nejenže Temudžina cestou do vesnice okouzlí při jedné jejich zastávce o něco starší Börte, která bude mít na jeho další život až magický vliv, ale otec je později v cíli jejich cesty zákeřně zavražděn. Mladého chlapce jeho vlastní lidé zradí, neuznají za chána a i s jeho rodinou je nechávají napospas osudu. Nový pán klanu se Temudžina nepřestane bát a pokouší se ho zabít. Temudžin se mu zatím nedokáže postavit, ale také mu nedá příležitost, aby se ho jen tak zbavil, a utíká do stepi. Právě tady se zrodil tvrdohlavý bojovník, který si umí naklonit Bohy a v samotě nachází rovnováhu a odvahu vymykat se tehdejšímu společenství.

Když Temudžin dospěje, odjíždí si pro Börte a společně začnou pomalu budovat svůj domov. Na cestě ke spokojenému životu je ale spousta překážek a pár je několikrát násilně odloučen. Temudžin projde mnoha krvavými bitvami, je prodán do otroctví, ale vždy se dokáže zase postavit na nohy a vrátit se na cestu k vysněnému cíli - stát se chánem všech Mongolů, stát se Velkým Chánem, Čingischánem.

Velkolepě koncipovaný film diváky zavede do mongolských a kazašských stepí, i magických čínských měst a klášterů. Vyvolává údiv nad schopnostmi muže, který vzešel z národa kočovníků, ovládnout starodávné říše, aniž by zničil jejich kulturu a náboženství. Temudžinovo dětství líčí jako neustálý zápas o holý život, ve kterém může obstát jen opravdu výjimečný člověk. Režisér Sergej Bodrov v tomto strhujícím filmu překračuje hranice hned několika žánrů a nabízí silnou romanci, historické bitvy, mytologický podtext a především neuvěřitelně pečlivě připravenou podívanou.
(oficiální text distributora)

Zde upoutávka na film

O rodičích a dětech- Vladimír Michálek

Tigerland- Tábor tygrů

Drama / Válečný
USA / Německo, 2000, 100 min
Režie: Joel Schumacher

Hanebný pancharti

Hanebný parchanti

Kdysi dávno v nacisty okupované Francii... sestavil poručík Aldo Raine (Brad Pitt) jednotku židovsko-amerických vojáků, jež měla Třetí říši setnout její pyšnou hlavu. Hlavním cílem nebylo nic menšího než naprostá destrukce wehrmachtu a Adolf Hitler plazící se jako šváb ve vlastních střevech. Mezitím Shosanna Dreyfusová (Mélanie Laurent), která byla v dětství svědkem popravy zbytku své rodiny rukou nacistického plukovníka Hanse Landy (Christoph Waltz), spřádá svůj vlastní plán pomsty. Rainova skupina se s pomocí herečky a tajné agentky Bridget von Hammersmarkové (Diane Kruger) vydává na misi, která, pokud bude mít úspěch, má stát Třetí říši všechny její vůdce. Osudy hlavních aktérů této hry se protnou pod markýzami jednoho biografu, kde Shosanna plánuje provést svůj plán...

Severní blata / Mýrin (2006) - Režie: Baltasar Kormákur - Hrají: Ingvar Eggert Sigurðsson, Björn Hlynur Haraldsson, Kristbjörg Kjeld - CSFD.cz

Pouta

Bohužel film začal s půlhodinovým zpožděním, tudíž jsem večer nestihl projekci zapomenutých transportů. Zajímalio mě, jak to bude ve velkém sálke se zvukem, při projekci tohoto filmu jsem rozuměl krásně, tudíž otázka je, proč mnoho lidí nerozumělo včerejším Mužům v říji. Chvíli mi připadalo, že sleduji film o Vladimiru Putinovi, podobnost tváří k tomu vybízí, soudím, že i jiné podobnosti tomuto srovnání nahrávají. Film ve mně rezonuje a přemýšlím o tom svinství dob minulých i současných, kterého se lze tak špatně zbavovat.

Muži v říji

Viděl jsem některé zdařilé dokumenty režiséra Roberta Sedláčka, zajímalo mě, jak se vypořádal s hraným filmovým formátem. Kdybych to měl říci jednoduše, film mě vyjma několika scén téměř ničím nezaujal. Jednoduše bych na něj aplikoval slova pana Topolánka, když hovořil o českém národě ve smyslu :"knedlo, zelo, vepřo." K tomu samozřejmě pivo, které je ovšem ve filmu zastíněno slivovicí. Střet samců roubený vtipy. I žid se najde i gay.
To, co mi na projekci hodně vadilo, bylo špatné ozvučení, inu Velký sál zvládne hudbu a taneční křepčení všeho druhu, ale kinosál to není, minimálně prvních dvacet minut filmu jsem měl problém, abych v hluku rozeznával jednotlivá slova, paradoxně jsem si musel číst anglické titulky, které při této projekci k filmu byly přidány, ještě že tak. Krknout si a prdnout a těšit se na nové dokumentární filmy režiséra Sedláčka, těm tleskám. Na Muže v říji asi brzo zapomenu.

Trailer

Filmový festival Jeden svet
Navštívil jsem dva filmy, Tibet zpívá proto, že se o Tibet a věci s ním spojené zajímám již delší dobu, ale také jsem si myslel, že bude bavit i Markétku, která chodí do sboru. Kromě toho, že jsme měli lístek do jedenácté řady a v divadélku Jonáš je řad pouze 10, se nic extra nedělo, jen zpočátku před projekcí byl trochu zmatek a během projekce více než trochu nedýchatelno. Na mysl se mi vkrádaly verše: " ..dokud se zpívá, ještě se neumřelo." A asi tak je to s tím Tibetem také, čínský pop je úděsný, z tlampačů se linoucí zpěvy o velkém MAovi a Matce Číně musí Tibeťanům drásat nervy. Myslím si, že co se písní týká jsme na tom ale dosti podobně, naše lidové písničky se krčí někde v koutku a jsou válcovány hudebním megaprůmyslem. Rozdíl je v tom, že nikdo u nás zpívat lidové písničky nezakazuje.

Tibet zpívá                        

Tibet in Song
Ngawang Choephel / USA / 2009 / 82 min.

V létě roku 1995 se tibetský muzikolog Ngawang Choephel vydal do své vlasti, odkud jako dítě utekl s matkou do Indie. Vyzbrojen malou kamerou se pokusil zdokumentovat, v jaké míře se Tibeťanům v okupované zemi daří uchovávat si svou bohatou hudební tradici. S hrůzou zjišťuje, že ve Lhase zní z každého obchodu, baru nebo pouličního tlampače čínská pop-music a že většina mladých Tibeťanů jí dává přednost před tradičními tibetskými písněmi. Ty se mu podaří zaslechnout až na venkově. Během zaznamenávání lidových písní je ale zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen k osmnácti letům vězení. V práci na svém strhujícím a velmi osobním dokumentu plném unikátních archivních i současných záběrů z okupovaného Tibetu pokračuje Choephel po šesti a půl letech, kdy je po tlaku mezinárodních kampaní i americké vlády konečně propuštěn. Emocemi nabitý snímek zaznamenává i nepokoje ve Lhase z března 2008 a jejich brutální potlačení či výpovědi mladých Tibeťanek o mučení v čínských věznicích. Naplno odkrývá skutečnou podobu čínské okupační politiky v Tibetu. Na loňském festivalu v Sundance získal film Cenu poroty v kategorii dokumentů.

filmový trailer 



Na druhý film jsem šel, protože jsem byl zvědavý na vítěze a protože jsem v soutěži na facebooku vyhrál jeden lístek, měl jsem dnes odpoledne učiněné filmové hody.

Nepřátelé národa

Enemies of the People
Rob Lemkin, Thet Sambath / UK, Cambodia / 2009 / 94 min.

Už více než deset let tráví kambodž­ský novinář Thet Sambath volné víkendy prací na svém projektu v odlehlých vesnických provinciích. Výsledkem jeho mravenčí práce jsou desítky rozhovorů s lidmi, kteří se přímo podíleli na vraždění za vlády Rudých Khmerů. Jak a hlavně proč zde bylo během tak krátké doby brutálně pozabíjeno přes dva miliony lidí? Odpověď na tuto otázku se Thet Sambath snaží získat nejen od bývalých řadových vojáků slepě vykonávajících rozkazy svých nadřízených, ale hlavně od Nuona Chea, pravé ruky samotného Pol Pota. Roky trvalo, než se mu podařilo získat důvěru tohoto starého muže, který i dnes odmítá osobní odpovědnost za spáchané zločiny. K získání Cheovy důvěry přispěl i fakt, že mu Sambath zamlčel osud svého otce a bratra, které zabili Rudí Khmerové. Vedle výpovědí popisujících s mrazivou věcností detaily brutálního vraždění kambodžských civilistů se ve filmu, jež ve spolupráci s novinářem natočil britský dokumentarista Rob Lemkin, seznámíme i s řadou unikátních archivních záběrů a zajímavými informacemi o jednom z nejkrvavějších režimů v historii.

trailer filmu

Vykoupení z věznice Shawshank

informace o filmu zde


"Víš, co Mexičani říkají o Pacifiku, říkají, že nemá paměť. Tam bych ch těl žít po celý zbytek mého života, teplé místo bez žádné paměti, otevřel bych si malý hotel, hned na pláži, koupil bych nějakou starou bezcennou loďku a opravil bych ji, aby byla jako nová. Vzal bych své hosty ven, pronajímal bych jim ji na rybaření. Na takovým místě bych potřeboval člověka, který ví, jak sehnat věci."
"Nemyslím, že bych to zvládnul tam venku, strávil jsem tady většinu svého života, jsem teď institucionalizovaný člověk."
"Podceňuješ se."
"Nemyslím."
"Tady jsem určitě člověk, který ví, jak sehnat věci, ale venku Ti stačí Zlaté stránky. Do čerta, ani bych nevěděl, kde začít. Tichý oceán? Hovno. K smrti mě děsí něco tak velikýho."
"Mě ne, nezastřelil jsem svou ženu a nezastřelil jsem jejího milence, ať už jsem udělal jakýkoli chyby, už jsem za ně zaplatil, ten hotel a loďka...nemyslím, že bych chtěl mnoho."
"Neměl by sis to takhle malovat, to jsou jen zasraný růžový sny, Mexiko je pěkně daleko a ty jsi tady..a tak to prostě je."
"Jo, speávně, tak to prostě je, je pěkně daleko a já jsem tady, myslím, že mi to nechává jednoduchou volbu...pracovat na svým životě, nebo pracovat na své smrti."

Tak takto byla ve stručnosti filmového dialogu vyjádřena hlavní myšlenka filmu, která mě oslovila. Jestliže film  se ucházel o ceny Oskara ve stejném roce jako Forest Gump, neměl šanci, jakkoli nutno uznat, že je to film docela zdařilý.

Člověk bez osudu- pondělí 14. 9. 2009 v 22:35 ČT1

Nechápu, proč Česká televize takovéto pěkné filmy neuvádí ve smysluplnějším čase. Chce li se člověk dívat na nejpěknější filmy, které televize nabízí, musí počítat s tím, že se společně s nimi vždycky překulí přes půlnoc. Neřkuli, že ve stejný čas na II. programu dávali další kvalitní klubový film.  Pěknou recenzi na film neleznete zde. recenze
Za sebe chválím vynikající muziku Ennia Morricona.Velice zajímavá se mi zdá myšlenka, kdy Gyuri na konci filmu odchází po osvobození budapešťskou ulicí kamsi k novému životu a říká: " dokonce i tam, vedle těch komínů, bylo v přestávkách mezi trýzněmi cosi, co se podobalo štěstí. Všichni se mě ptají jen na utrpení, na „hrůzy“: zatímco pro mě je snad právě tato zkušenost tou nejpodstatnější. Ano, o tom bych jim měl vyprávět příště, až se mě budou ptát. O štěstí v koncentračních táborech. Pokud se ovšem zeptají. A pokud na to já sám nezapomenu.“   
    Zdá se mi, že ve většině filmů a knih, které jsem o tomto tématu viděl a četl, se spíše všelijak interpretuje utrpení, zloba, příkoří, změna lidské psychiky. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by se na prožité hrůzy  pohlíželo z hlediska osobního štěstí, které se stává celoživotní hodnotou, pokud ho v životě- i tom sebetruchlivějším, dokážeme rozpoznat, porozumět mu a nezapomenout ho. 

    V jedné ze scén,   je Gyuri  po osvobození koncentračního tábora jedním z amerických důstojníků  varován, aby se domů do Maďarska  nevracel. Odjeď do Švýcarska, na západ, začni nový život. Gyuri neuposlechne, válku jsme přece vyhráli, vracím se domů, k rodině, do rodného města. Nastává nové zklamání, nikdo jej kromě vlastních židovských soukmenovců nevítá, ba naopak, dveře jeho bývalého bytu jsou mu přibouchnuty před nosem. Začíná nová realita, realita Dity Saxové z knihy Arnošta Lustiga. Realita, o níž se málo mluví a mělo by se, totiž realita toho, že Ti, kteří přežili holocaust, byli nevítanými hosty, mezi vítězi, kteří již zabavili kdysi německý majetek, který byl Němci zabavený židovským rodinám. A Češi v tomhle nebyli jiní. Doporučuji podívat se na snímek 

HOLOCAUST III – ZA HRADBOU GHETT
Milan Maryška, Petr Jančárek / 2005

Film ukazuje poválečné osudy českých židů.

Člověk bez osudu- trailer